Jedeme do ZOO

Báseň patří do sbírky "Vzpomínky na školu." 

o zábavu mám postaráno,
ve škole mívají i dobré nápady,
jedeme do zoologické zahrady.

V ZOO to bude vskutku skvělé,
lepší než poslouchat učitele.
Uteče to sic jak život jepice,
budu moci křičet na opice.

Máma už takovou radost nemá
a nevypadá dvakrát nadšená.
Neběhej pořád mezi zvířaty,
neumazej si sváteční šaty.

Otec tak trochu Harpagon,
na výdaje paměť jak ten slon.
ZOO mu zasáhlo citlivou strunu,
kysele mi dává dvousetkorunu.

Před školou nás učitel počítá,
volbu povolání si vyčítá.
Jen sní o dovolené na Havaji,
nechce jet s námi tramvají.

Co já to mám ale za práci?
Nechybí nikdo, ani rošťáci,
vyčítá svému osudu,
že bude mít zase ostudu.

Ale pak řekne jakoby nic:
"Seřadit všichni do dvojic,
každý ví, jak se má chovat,
nebudu to dvakrát opakovat.

Jinak budu rozdávat poznámky,
napíšeme si diktát na známky."
Našeho učitele totiž vždy srdce bolí,
když všichni ví, ze které jsme školy.

Ke škole ta trocha buzerace patří,
chováme se vzorně, jak v triku bratři.
Učitel chytá záblesk duševního klidu,
myslí si asi, že má jinou třídu.

V tramvaji přestává býti náš vzor,
kontrola jízdenek - naléhá revizor.
Nastává konec učitelova klidu,
zapomněl koupit lístky pro třídu.

A tak je situace nad slunce jasná,
na učitele čeká pokuta mastná.
Sice se chvíli dohaduje,
nakonec stejně rezignuje.

Teď abych kvůli tomu stádu
šel snad v létě na brigádu.
Než se denně o haranty starat,
je někdy lepší do dolu fárat.