Lyžařský kurz

Báseň patří do sbírky "Vzpomínky na školu." 

Kdo se řadí mezi lidské tvory,
rád jezdí v zimě na hory.
K tomu děsně rád lyžuje,
postavu si tak tvaruje.

Lyžák nebývá zrovna levný,
jedeme se třídou na Pustevny.
Doma nastanou velké sháňky,
našli jsme ve sklepě pouze sáňky.

Zapomeň, že dostaneš nový,
půjčíš si lyže po strejdovi.
Na lyžích byl velký fantóm,
na lyžáku vyhrál slalom.

Můj úsměv mi tuhne v tváři,
lyže přiznávají svoje stáří.
Setřu na nich vrstvu prachu,
budeš za blbce, milý brachu.

Balit se nechci nikdy více,
ale mám i flašku hruškovice.
Až nastane večerní hodina,
na řadu přijde medicína.

Když stojím ráno u autobusu,
nevypadám jako vzor vkusu.
Už teď mám trochu ostudu,
což až lyžovat pak budu.

Voráčková si po svahu sviští.
v šestém družstvu pro mě místo jistí.
V zdravém těle zdravý duch,
učím se já, co je pluh.

Přijímám však cenné rady,
prokládám je držkopády.
Po svahu se dolů šinu,
sloup lanovky těsně minu.

Nevolaj na mě vivat, sláva,
když do sněhu se boří hlava.
Vskutku nemám pro lyže vlohy,
ze sněhu trčí jen mé nohy.

A je to zcela v prdeli,
jsem hlavním terčem veselí.
V sobě zuřivost jen dusím,
na vlek se však dostat musím.

Na vleku jsem zase spad,
byl to hrůzostrašný pád.
Nestoupnu na lyže více,
vezou mě do nemocnice.

A tak od pondělí do pátku,
rád sluním se na lehátku.
Nesvádím na nikoho vinu,
tajně užívám medicínu.