Na tělocvik nejsem štíhlý

Báseň patří do sbírky "Vzpomínky na školu." 

Kdo vymyslel tělocvik,
tomu bych hned ruku fik.
Musel mít v hlavě přetopeno,
nebo tam měl aspoň seno.

Vzpomínal jsem si jen matně,
že začíná se nejdřív v šatně.
A v té bylo mrtvolné ticho,
když vyvalilo se mé břicho.

Jasně rudé je mé líčko,
dvojnásobné je mé tričko.
Spolužáci nic neříkají,
nevěřícně na mě zírají.

Při rozcvičce - ach už zase,
guma od trenek praskla v pase.
Ostuda je z toho velká,
k tomu mě kárá učitelka.

Hned na začátku hodiny
již lezeme na žebřiny.
Neroste k pohybu má láska,
když dřevo žebřin tiše praská.

Už bychom toho mohli nechat,
ale teď musíme zas už běhat.
Tak tohle je opravdu vtipný,
pět koleček kolem tělocvičny.

Ona nás chce vskutku strhat,
teď prý půjdem ještě šplhat.
Skoro roztrhnu se na kusy,
marné jsou však mé pokusy.

Odcházím zahanben od tyče,
teď čeká mě ještě hra s míčem.
Je to vskutku "skvělá změna",
když bude se hrát vybíjená.

Nechci se nechat zahanbit
a skvělým terčem míči být.
Marné jsou však moje snahy,
dostávám míčem do hlavy.

Vybíjená tedy žádná sláva,
málem mi upadla hlava.
Seberu poslední zbytky sil,
abych se z hřiště odplazil.

Copak se ještě přihodí?
Tu mě zvonek vysvobodí.
Jaká je má radost velká,
když hodinu končí učitelka.

Ještě dlouho zrychleně dýchám,
snad bude za mě minuta ticha.
To si tedy vskutku piš,
blázen musel být ten Tyrš.