Starší sourozenec

Báseň patří do sbírky Z českých luhů a hájů

Dnes už víme, když jsme velcí,
jaké je být sourozenci.
Když se však narodíme,
postupně se to učíme.

Svých rodičů první syn,
od mámy porod skvělý čin.
První dítě - žiju sám,
radosti světa poznávám.

Připadám si jak střed světa,
zbožňuje mě každá teta.
Copak by sis kloučku dal?
Chceš, abych si s tebou hrál?

Když on křičí, je tak milý,
hraje si a je roztomilý.
Máma čeká další miminko,
no tak si pohni, maminko.

Pročpak druhé dítě chtěli?
Na mě zcela zapomněli!
Se mnou si teď málo hrají,
o malou ségru se starají.

To jsou mi teda noviny,
začnu dělat blboviny.
Máma mi hned vynadala,
v noci se prý nevyspala.

Tvá sestřička Hanička,
je přece ještě maličká.
Jestli mě máš trochu rád,
musíš mi s ní pomáhat.

Už jsi chlapče přece velký,
jak říkaj paní učitelky.
Nechovej se jako chuj,
v klidu si tiše vystřihuj.

Mámina hlasu jsem se lek,
cítím na ni velký vztek.
Nevím vlastně, co mi říká,
chová se jak semetrika.

Hysterie častá je u žen,
ségru mi byl fakt čert dlužen.
Když jsou na mě takoví,
chci k babičce a dědovi.

On ten malý tvoreček,
je pořád taký blbeček.
Sám životem stále tápe,
mnohé věci těžko chápe.

Mějme svoje děti rádi,
i když se chovaj jako smradi.
Dokud jsou to ještě děti,
víme, jak čas rychle letí!