Ve jménu víry

Báseň patří do sbírky Z českých luhů a hájů

Také moudré vládce slav,
jako byl kníže Rastislav.
Jak historie vypráví,
byl kníže Velké Moravy.

Mohl přestát jenom stěží,
co dělali latinští kněží.
Politiku dělaj mniši,
nezávislost na Franské říši!

Vyhnal všechny kněze domů,
pak si řekl u sta hromů,
za pohany nás označí.
Což na důvod k válce postačí.

Byzanc je naše naděje,
pozval Cyrila, Metoděje.
Od té doby v každé dědině,
mše svatá v staroslověnštině.

Zloba bují v říši Franské,
nesnášej mnichy byzantské.
Daří se jim, světe se div,
ztrácíme na Moravě vliv.

Jistota je jediná,
že podrazí tě rodina.
V Nitře vládne Svatopluk,
není loajální kluk.

Nemusí být od věci,
získat pro něj trůn knížecí.
Strýčka zajme, Frankům vydá,
trůn knížecí si ohlídá.

Rivalita se jen množí,
intrikujem jménem božím.
Dříve, než nastane zima,
v kostelech znít bude latina.

Metoděj není žádný hňup,
bude první arcibiskup.
U papeže oroduje,
za Moravu bojuje.

Copak něčemu protiřečí,
modliti se ve své řeči?
Papež jeho přístup schválí,
katolíci si vlasy rvali.

Po smrti Metoděje,
končí všechna naděje.
Staroslověnština padne,
na mších latina převládne.

Chceš-li faráři rozumět,
jazyk latinský musíš umět
dalších dlouhých dvanáct století.
Vivat Jan XXIII.